Domněnka, že osud je lidem dán, patří mezi oblíbené omyly. Je pohodlné svádět nezdar na osud. Ve skutečnosti je lidem dáno jen málo věcí, ale často se stává, že si s nimi neumějí poradit. Skutečným posláním věštectví není předpovídat osud, ale hledat, jak může člověk nejlépe uplatnit to, co dostal.

To co jsme zvyklí nazývat osud, se projeví jen v některých životních okamžicích. Jsou to zásahy shůry, anebo jak řekne materialista - náhody. Tyto skutečnosti nelze předpovědět - často proto, že o existenci podobných zákonitostí míváme jen mlhavou představu. Zde se skrývá duchovní podstata každého člověka, jeho životní úkol a to, co často lidé nazývají smyslem života.

Ani druhou složku života, vůli, nelze dobře věštecky odhadnout: jde o rozhodování jedince, které je otázkou jen jeho samotného a není předem dáno. Vůli nelze předpovědět - lze poradit anebo, v horším případě, sugerovat.

Teprve třetí složka lidského bytí je odhadnutelná a z ní vychází věštecké předpovědi. Principem je tu kauzalita: Předivo vztahů, které jsme si sami vytvořili a zamotali se do nich. A tady nejlépe poradí kartářka, která má (je-li skutečně dobrá) patřičný odstup. Události v životě jedince jsou odvislé od jeho vlastností, minulosti, vývoje - zde má věštkyně taky co říci.

Apollón byl slunečním bohem a Slunce je dávným symbolem uvědomění. Jeho sestra, lunární bohyně Artemis, se významově pojí s nezkrotnými silami nevědomí. Jsou bratrem a sestrou, těmi, kdo k sobě patří a kdo si pomáhají. Jsou představiteli dvou sil, jež pomáhají člověku - pokud ten chápe jejich podstatu. A aby k tomuto pochopení došlo, bylo založeno orákulem v Delfách, které obě síly propojovalo. 

A zde bylo psáno: Poznej sebe sama.